První Hejlové

Původ příjmení

Potřeba dědičných příjmení vyvstala nejprve u sedláků, jakmile vrchnost začala provádět evidenci poddanské půdy při jednotlivých gruntech. K tomu na lanšperském panství došlo v 16. století, když se jeho majiteli stali Pernštejnové. O čeledi a bezzemcích se zatím evidence nevedla a u nich zůstalo vše při starém.

Dědičné příjmení pro všechny se stalo nutností, když se začaly vést matriky. Pro obyvatele Výprachtic se matrika začala vést v r. 1663, a to na faře v Jablonném. Dědičná příjmení tak vznikala při prvním zápisu do matriky. Protože matriky byly vedeny v němčině, byla to někdy příjmení německá, vzniklá tím, že zapisovatel dosavadní přezdívku přeložil do němčiny. A to se přeneslo už na všechno potomstvo.

V období 1680 - 1730 se ve Výprachticích vyskytovalo 123 příjmení a jen 10 z nich znělo německy. Ve všech případech se u nich jednalo o německý překlad buď křestního  jména (Lorenz =Vavřinec) nebo přezdívky dle vzhledu (Langer =dlouhán,  Langhammer = dlouhé kladivo, Nentwich = řečený trpaslík, Wolf = vlk), způsobu bydlení (Heusler =domkář), povolání (Felsman =skalák, Seidelman = žejdlíkář), původu (Niederle =Holanďan) a pod. Jestliže má tedy někdo německé příjmení, nemusí to nutně znamenat, že pochází z německých předků, ale prostě jen to, že jeho předkovi kdysi co by příjmení přidělili do němčiny přeloženou jeho přezdívku.

Naše příjmení bylo v gruntovních knihách v roce 1562 zapsáno jako "Helu" (foneticky) a v roce 1565 a 1604 jako "Heylů". V matrice od roku 1668 do   1850 je uváděno  "Heyl" (s vyjímkou let 1730-60, kdy bylo zapisováno "Heil"). Když se od roku 1850 matriky začaly vést česky, je už trvale psáno „Hejl“.

Původ příjmení bych hledal v přírodě, v nějaké podobě s oním ptákem s červenou náprsenkou. Snad ten, kdo jméno "Hejl" dostal první, byl nápadně červený, třebas od vysokého krevního tlaku nebo od pití a podobně.

Naše příjmení se vyskytuje také hojně v Čermné, Heřmanicích, na Šumpersku a v Poorlicku. Setkal jsem se s ním  také v okolí Plzně a Třebíče.

V roce 2006 jsem v Internetu narazil na seznam všech příjmení v České republice. Zjistil jsem,že v ČR žije celkem 1090 osob s příjmením Hejl.
Aktuálně zde : www.kdejsme.cz/prijmeni/Hejl/hustota/

V Rakousku pak možná ještě žijí potomci Antonína (bratra našeho dědy Bernarda, *1862) a dědových strýců Františka (*1811) a Jana (*1815), kteří v mládí odešli do Vídně. Náš strýc Čeněk (*1911) vzpomínal, že se o nich v rodině občas mluvilo jako o Vídeňácích, nepamatoval si však, jestli tyto rodiny měly ještě cítění české.

Našemu bratranci Jiřímu (synu Rudolfa) vděčíme za obnovení zpřetrhaných styků s francouzskou větví našeho rodu, kterou založil strýc Karel Hejl. Ten se po roce 1920 vystěhoval do válkou zničené severovýchodní Francie a nikdy se mu nepodařilo vrátit se, ačkoliv to původně plánoval. Ale válka, poválečné poměry u nás a již asimilované děti nakonec plány změnily.

A někde v Německu žijí potomci Štěpána Hejla, synovce našeho děda Bernarda. Štěpán měl za ženu Němku a jeho rodina, žijící v německých Čenkovicích, se hlásila k Němcům a šla v roce 1946  do odsunu.

V roce 1992 jsem se  setkal s Ing Hejlem, přednostou finančního odboru Ministerstva financí, který mi  vyprávěl o spolku Hejlů v okolí Týniště nad Orlicí. V tomto spolku panuje názor, že rod Hejlů pochází z Holandska a odvolává se při tom na způsob psaní příjmení ve starých matrikách jako "Heyl".  Tento muž se narodil v Králikách (odhaduji asi *1925), jeho rodina v r.1938 utekla před Němci a útočiště nalezla u příbuzných v Týništi.

 Zajímavé setkání jsem zažil v roce 1980 v Budapešti. Při ubytování v hotelu Rosadomb vzbudilo mé příjmení pozornost, načež jsem se dověděl, že ředitelka hotelu se jmenuje Edita Hejl. Mluvil jsem s ní, ona však o žádných příbuzenských vztazích k Československu nevěděla.

 A nakonec ještě jedna drobnost. V roce 1972 jsem byl služebně v Doněcku na Ukrajině a tam jsem se z novin dověděl, že hvězdou tamějšího fotbalového klubu Šachťor Doněck (známého z fotbalové Ligy mistrů) byl útočník jménem Sněgir, což česky neznamená nic jiného než hýl čili hejl. Je to příklad toho, že i jiným národům mohl tento pták posloužit jako vhodné příjmení.