14. století, existence Výprachtic  je prokázána, ale kronikáři si vesnic příliš nevšímají a popisují pouze události na panství jako celku.

1304 (21. 5.) král Václav II. v Brně podepisuje listinu, jíž daruje lanškrounské panství cisteriáckému klášteru na Zbraslavi. Naše vesnice je zde uvedena jako Wiprechtsdorff. Tento letopočet je považován za rok vzniku vesnic na Lanškrounsku.

1306 (8. srpna) byl v Olomouci zavražděn poslední přemyslovský král Václav III. Kronika Zbraslavská (35) uvádí, že Hynek Berka z Dubé, mocný a chamtivý syn nejvyššího purkrabího, hned cestou z Olomouce obsadil obě naše panství a po dva roky je nemilosrdně raboval.

1307 přišlo v celých Čechách veliké sucho, vyhynuly ozimy i jařiny a nastal veliký hlad.

1308 Hynek z Dubé odtáhl a na panství se vrhli sousedé Jeniš z Kyšperka, Oldřich z Brandýsa, Petr ze Žampachu, Vítek ze Švábenic, Bohumil ze Šumburka a Ješek ze Šilperka (W 13).

Brali sedlákům obilí, maso, dřevěné uhlí, med i přízi, mučili je a zabíjeli. Petr Žitavský, jeden z autorů Zbraslavské kroniky,  který osobně panství navštívil, píše, že "zde byly denně páchány nejhorší ohavnosti, že slyšel nářek chudáků a viděl prchat ženy a panny, nahé a plačící".

1310 nastoupil na trůn Jan Lucemburský. Nájezdy lupičů sice polevily, ale vzrostly daně, protože král potřeboval pro svá válečná dobrodružství stále více peněz.

1316 byl doslova katastrofální. Dlouhotrvající letní deště způsobily velké zátopy. Úroda byla zničena, přišel hlad a nemoce. Koncem listopadu uhodila krutá zima s velkým množstvím sněhu, která trvala až do března. Pak se objevily bandy lupičů z Brandýsa a ze Žampachu. Lupiče podporoval Mikuláš z Potštejna (W 13)

1321 v létě se objevily znovu povodně.

V letech 1318 – 38 bylo panství třikrát zabaveno králem Janem Lucemburským a vždy bezohledně vyždímáno.

1338 bylo lanšpersko-lanškrounské panství dáno do zástavy moravskému markraběti Karlu (budoucímu králi Karlu IV.) a ten  tu ihned začal zavádět pořádek.  Ještě téhož roku přitáhl  Karel z Brna s menším vojskem, aby zakročil proti obávanému lupiči Mikuláši z Potštejna. Ten slíbil, že zanechá loupežení, ale slib nedodržel.

1339 se proto Karel vrátil, Potštejn dobyl a Mikuláš to zaplatil životem. Karel zanechal na Lanšperku  posádku.

1341 když byl obnoven klid, Karel vrátil panství zbraslavským mnichům.

1343 Zbraslavský klášter došel k názoru, že na tuto vzdálenost není schopen panství řídit a postoupil je olomouckému biskupovi.

1350 je připomínán kostel ve Výprachticích.

1347 (2.9.) byl moravský markrabě Karel korunován za českého krále Karla IV. Znovu se objevují loupeživí rytíři, vedení Janem ze Smojna (W 13), zvaným Pancéř. Sídlil na hradě Žampach, v sousedství Lanšperka. Pro výprachtické byla hrůza z lupičů o to větší, že jedním z jejich hnízd byla tvrz v sousední Bystrci. Jejich pitky nezřídka končily nájezdy do okolí, jen tak pro zábavu.

1351 (4.5.) král Karel IV. udělil Lanškrounu a Litomyšli právo postavit městské hradby. Ty lanškrounské byly postaveny během 5 let.

1356  již potřetí přitáhl král Karel IV. do východních Čech, aby je zbavil lupičů. Rozbořil hrad Žampach, dal pověsit Pancéře i jeho čeleď a spálil jejich další doupata v Bystrci a v Nekoři. Na dalších 20 let nastal v kraji klid.

1358 Lanškrounsko-lanšperské panství přechází z rukou olomouckého biskupa do vlastnictví nově zřízeného biskupství litomyšlského.

1378 (29.11.) zemřel Karel IV. Jeho syn Václav IV. nedokázal pořádně vládnout a uvrhnul zemi do zmatků, z nichž začala klíčit husitská vzpoura.

1380 (květen až září)  V Čechách se rozšířil mor. Nepodařilo se zjistit, zda zasáhl i naše končiny. Píší o tom letopisy (36).

1409 (3.2.) Jan ze Strýčkova vzal do zástavy od litomyšlského biskupa část panství v rozsahu: Jablonné, Výprachtice, Heřmanice, Čenkovice, Orličky a Jamné a vytvořil z nich panství Jablonské. Celou následující dobu husitskou prožily zastavené vesnice odtrženy od Lanškrouna a byly k němu navráceny až v r. 1453.

1420 v husitském hnutí vykrystalizovaly tři proudy: radikální Táboři, konzervativní Pražané a střední Orebité. Východní Čechy se dostaly do rukou Pražanů a Orebitů.

1421, 2.května se husitské vojsko zmocnilo Litomyšle, biskupství a kostely byly vypleněny, mnoho duchovních přišlo o život. Vzápětí padl Lanšperk. V Dějinách Lanškrouna (3) se uvádí, že  byl vypálen augustiniánský klášter. V Kronice Výprachtic (1) se píše, že husité přitáhli od Lanškrouna a že tu spálili dřevěný kostel a pobořili jeho kamennou věž. Odtáhli odtud směrem na Jablonné a brzy na to pak vypálili křížovnický klášter v Klášterci nad Orlicí.

1425 Sirotci opanovali Lanšperk, Litomyšl a Vysoké Mýto. Do Lanškrouna vstoupilo vojsko hejtmana Jeníka z Medanic.

1429 Lanšperk byl oblehnut a dobyt hejtmanem Janem Kroměšínem z Březovic. Správce Jan Městecký z Opočna, vícenásobný přeběhlík mezi husity a Zikmundem, byl vypuzen a opět přeběhl, tentokrát k Prokopu Holému.

1434 (30.5.) V tuto osudnou neděli nastoupilo k bratrovražednému boji celkem 40 tisíc bojovníků, před kterými se dosud třásla celá střední Evropa. Po bitvě polní vojsko radikální strany přestalo existovat. Husitská éra skončila. Na Lanšperk přijíždí nový pán, Zdeněk Kostka  z Postupic, stoupenec vítězné Panské jednoty. Pro Výprachtice to však nový pán není, protože stále ještě patří pod Jablonské panství.

1436 vypukl mor, jemuž na lanškrounském panství padly za oběť někdy celé vesnice. Jejich jména se nepodařilo zjistit.

1438 na opuštěné tvrzi Krotenful u Žichlínka se opevnil houf bývalých bojovníků poraženého polního vojska husitů. V čele s bývalým husitským hejtmanem Trnávkou prováděli loupežné výpady po celém okolí.

1452 sněm zvolil za zemského správce Jiřího z Poděbrad (králi Ladislavu Pohrobkovi bylo teprve 13 let). Jiřík nastolil pořádek a hospodářství začalo vzkvétat

1453 (16.8.) majitel lanšpersko-lanškrounského panství a králův oblíbenec Zdeněk Kostka z Postupic zaplatil zástavní částku 400 kop českých grošů poslední držitelce Jablonského panství a připojil zastavené vesnice ke svému panství. Pro srovnání 400 kop představovalo asi 400 tisíc Kč v roce 1930.

1458 (2.3.) byl Jiří z Poděbrad zvolen za českého krále. Brzy se Kostka stal nejvyšším mincmistrem, pražským purkrabím a vojevůdcem krále (dalo by se říci ministrem financí, vnitra a obrany).

1464 král potvrdil Lanškrounu právo pořádat podzimní výroční trh na sv.Matouše (21.9.) a nově udělil právo pořádat jarní výroční trh na sv.Urbana (25.5.).

1468 (1.10.) bitva u Zábřeha mezi stoupenci a odpůrci Jiřího z Poděbrad. Velitel královského vojska Zdeněk Kostka z Postupic byl smrtelně zraněn a 2.10. zemřel. Majitelem panství se stal jeho bratr Vojtěch.

1470 vyvrcholily spory Jiřího z Poděbrad s jeho zetěm Matyášem Korvínem, uherským králem. Matyáš nečekaně zaútočil ve směru Olomouc -Moravská Třebová -Vysoké Mýto. Jeho vojsko postupovalo třemi proudy a do boků provádělo zásobovací výpady, kdy bralo sedlákům potraviny, koně, píci a povozy. Je velmi pravděpodobné, že zásobovací oddíly pronikly až na Lanškrounsko.

Stojí za zmínku, že jádro Matyášova vojska netvořili Uhři, ale Češi z rozprášených husitských rot  i se svými hejtmany. Ti se po Lipanech uchýlili na Slovensko a nyní viděli příležitost k návratu do Čech.

Král byl v tu dobu se svým vojskem ve Slezsku. Když se dověděl o Matyášově vpádu, vydal se ihned za ním. Nejkratší cesta ze Slezska vede opět východními Čechami a tak si patrně i naši sedláci užili svého. Matyáš byl dostižen až u Kutné hory, poražen a zatlačen až ke Znojmu.

1471 (22.3.) král Jiřík zemřel. Na uvolněný trůn si dělal nárok Matyáš (držel většinu Moravy a Slezska) a druhým nápadníkem byl teprve 15-letý syn polského  krále Vladislav Jagelonský. Trůn dostal Jagelonec, ale Morava a Slezsko zůstaly Korvínovi.

Národ, před půl stoletím neporazitelný, teď přihlížel, jak je jeho království trháno na dva kusy. Výprachtice se náhle octly na hranicích Českého království. Sedláci, kteří měli v těchto končinách svá pole, se denně setkávali s uherskými jízdními hlídkami.

Dvořák (25) však uvádí, že toto období bylo pro Moravu požehnáním, neboť zatímco Jagelonec nebyl sto zvládnout domácí rozpory stavovské ani náboženské, Matyášovi se podařilo všestranně Moravu zvelebit. Tato uherská epizoda se protáhla  až do roku  1526.