Jiřík Heylů se narodil asi r.1539 jako první syn sedláka Jíry.
Jeho dětství bylo nejspíš stejné jako otcovo.
V roce 1565, podle gruntovních knih, převzal grunt. Bylo mu 26 let a byl ženatý.
Ve stejné době se sběhlo několik událostí,
které měly přinést Jiříkovým potomkům velké strasti :
1) v r. 1563 vyhlásil koncil v Tridentu generální útok proti nekatolíkům
2) v témže roce císař Ferdinand pozval do Čech řád Jezuitů
3) v r. 1564 se majitelem panství stal Vratislav z Pernštejna, naprosto nesmlouvavý katolík.

Důsledky nejprve dopadly na Jednotu Bratrskou, zatímco utrakvisté zůstali ještě nějaký čas bez postihů. V takovýchto poměrech tedy začínal Jiřík hospodařit. Jeho grunt stál asi čtvrthodinku chůze nad rychtou v místech, kde se cesta k Čenkovicům kroutila v prudkém stoupání. Pole o výměře 35 strychů (10 ha) byla rozložena nejpravděpodobněji na jižních svazích návrší, kterému se dnes říká Jiráskovy vrchy. Byla vystavena větrům ze tří stran, za to s nádherným rozhledem do celé lanškrounské kotliny, obklopené horami. Na jihu se zvedaly Pláňavy se Záhorou, za nimi vyčníval Lázek. Za Lanškrounem se modraly Hříběcí hory a vpravo od nich Třebovské stěny. Jiřík, jako jiní hospodáři, rád zašel v neděli odpoledne do polí, aby si v klidu prohlédl jak co roste a při tom také vychutnával ten krásný rozhled, na nějž ve všední dny nebylo dost času.

Majetkem sedláka byla chalupa, nářadí a domácí zvířata. Tento majetek se dědil. Když sedlák zemřel bez potomků, jeho majetek připadal vrchnosti. Někdy se vrchnost tohoto práva vzdávala darováním tzv. práva odúmrtí. Podle něj si bezdětný sedlák mohl vybrat dědice a v případě, že tak neučinil, majetek připadl obci. Takovéto právo udělil v březnu 1567 Vratislav z Pernštejna několika obcím, mezi nimiž byly i Výprachtice. Půda byla ve všech případech majetkem vrchnosti. Sedlák ji měl jen pronajatou a způsob úhrady nájemného byl zapsán v tzv. urbáři neboli v gruntovních knihách. Úhrada měla trojí formu: roční práci, odvádění naturálií a peněžní platbu.

V roce 1568 se u Hejlů narodil první syn, který dostal jméno po dědovi, Jíra.

V roce 1574 se však náhle v gruntovních knihách na čele statku čp. 160 objevuje jméno jakéhosi Faltyse.. Příčin této změny mohlo být více, od prosté smrti Jiříka, přes ztrátu gruntu pro zadluženost až po nějaký konflikt s vrchností. Druhá a třetí příčina by jistě znamenala zánik Jiříkova selského rodu a to se nestalo. Přikláním se proto k nejprostší příčině, a to že Jiřík předčasně zemřel a zanechal vdovu s 6–letým Jírou a možná ještě s dalšími dětmi. Vdova, ani ne 30-letá, si s tak velkým hospodářstvím nevěděla rady a tak statek prostě prodala onomu Faltysovi. Tím končí Jiříkova rodina. Osud mladého Jíry se pokusíme rekonstruovat v další kapitole.