Vyjímečně se zastavíme u osoby,
která sice nepatří do rodu Hejlů,
ale je od ní odvozen název naší
větve. Martin Kubíček a Jan Hejl (1231)
byli vrstevníky, jak dosvědčují jejich
hlavní životní data:

Martn * 1694 sňatek 1746  † 1774
Jan * 1704 sňatek 1731  † 1775

Martin byl synem Františka Kubíčka z Bystrce. Nevíme, proč se ženil až ve 52 letech, nejspíš pracoval na otcovské usedlosti u staršího bratra, který byl dědicem.



  Judita možná padla do oka Martinovi, když výprachtičtí museli každou neděli chodit na mši svatou do Jablonného. Z každé rodiny muset přijít alespoň jeden a tuto povinnost za rodinu zpravidla plnila dorůstající mládež. Nevíme, jak dlouho známost trvala. Události se však daly do pohybu, když se v r.1745 ve Výprachticích uvolnila chalupa po jistém Janu Moravcovi, který zemřel bez dědiců, a ta chalupa připadla rychtářskému právu. Martin Kubíček dostal, snad na přímluvu budoucího tchána Martina Skalického, od rychtáře Františka Hejla slib, že mu po Novém roce chalupu prodá.

Ve čtvrtek na Tři krále 6.1.1746 se Martin Kubíček vypravil na výprachtickou rychtu. Vysázel na stůl dohodnutých 50 zlatých a rychtář provedl do knihy patřičný zápis o koupi. Pak už Martin spěchal zvěstovat Juditě, že ode dneška má už svou střechu nad hlavou a že se může připravovat svatba. Ta se udála v neděli 22.5.1746 ve výprachtickém kostele. Odtud šli svatebčané už do Kubíčkovy chalupy, kde tetky zatím připravily něco svátečního, řekněme hrachovou kaši s opečeným špekem, koláč, domácí pivo a k tomu trochu pálenky. Novomanželé pobesedovali s hosty do večera a nazítří jim už začal obyčejný život, plný práce a starostí. Vždyť byl už skoro konec května.

Teprve bezmála po dvou letech se z Kubíčkovy chalupy ozval dětský křik. To když se v neděli 25.2.1748 narodila první dcera Rozálie. Když jí byly 2 roky, opět v neděli, 26.4.1750 dostala sestřičku, kterou pokřtili jako Annu. Teprve za další 2 roky se Martin dočkal syna. Ta dlouho očekávaná slavná událost se stala 20.3.1752. Chlapec dostal jméno Josef a táta Martin si na něm určitě zakládal.

Aby Martin s Annou zůstali věrni 2-letému cyklu, tak 20.5.1754 uvítali na svět další dceru, Terezku.

V roce 1756 se ve Výprachticích objevili znovu Prušáci. Lidé museli znovu prožít drancování a vyhrožování. Od té doby jako by Martina a jeho rodinu štěstí úplně opustilo, následovala jedna rána za druhou.

Začalo to tím, že Juditka, která se narodila 22.6.1761, po 6 dnech zemřela. Ještě téhož roku, 18.9.1761, zemřel 9-letý syn Jozífek, kterého Martin v duchu považoval už za svého nástupce. Po roce, 23.10.1762, se narodil druhý syn Martin. Matce Juditě už bylo 54 let a když 2 dny před Štědrým dnem Martínek zemřel, míra její odolnosti byla překročena. Judita Kubíčková v sobotu po Hromnicích 5.2.1763 umírá.

Martin v 69 letech zůstal v chalupě sám se 3 dětmi: Rozálii bylo 15 let, Anně 12 a Terezce 9.

Přesně 2 roky držel Martin smutek po Juditě a v pátek 8.2.1765 se znovu oženil s třicetiletou Magdalenou Hejlovou, dcerou Matouše Hejla (kód 31 v Příloze 1). Štěstí se však do chalupy už nevrátilo. Za 2 roky, 4.2.1767, se v novém manželství sice narodila dcera Johana, ale už 15.3. umírá.

V roce 1769 byly slabé žně, v zimě napadlo málo sněhu a vymrzly ozimy. V následujícím roce 1770 nastala neúroda v celé střední Evropě. Nastal hrozný hlad, šířily se nemoce a umíraly především děti. Oběť přinesla i Martinova rodina a 12.5.1770 zemřela dcera Terezka. Za týden by jí bylo 16 let. Zemřela v sobotu jako její maminka Judita před 7 lety. Za pár týdnů, 20.8.1770 se narodila poslední Martinova dcera Apolénka.

Anna se začala připravovat na svatbu s Pavlem Hejlem (12313). Nevěsta měla 22 let, ženich 25. Dne 1.11.1770 prodává Martin Kubíček svou chalupu budoucímu zeti Pavlovi. V pondělí 26.11.1770 zavládla u Kubíčků na chvíli radost. Anička se vdávala, do stavení přicházel nový hospodář. Jeho chalupě se dál bude říkat "u Kubíčků".

Na jaře 1772 se zdá, že ozimy dobře vzešly a že by mohla být dobrá úroda. Martinova radost jako by však nesměla dojít naplnění. V březnu umírá jeho nejmladší dcera, jedenapůlletá Apolénka.

Na podzim je Martin už zcela sražen na kolena, v neděli 18.10.1772 jde znovu za hrobníkem, protože mu zemřela jeho druhá žena Magdalena. V pouhých 37 letech. Martin počítá a dopočítat se nemůže. Měl 2 ženy a 8 dětí. Teď tu najednou stojí sám se 2 dcerami. Není tu žádný Martinův syn, pokračovatel rodu. Vnuci zatím také žádní. Martin, zlomený 78-letý muž, po 26 letech opouští chalupu č.146 a stěhuje se jako nájemník do chalupy č.142.

Martin přežil ještě jedno léto, ale s přicházející zimou cítil, že je u konce sil. Dočkal se ještě vánoc, ale po 3 týdnech, ve čtvrtek 20.1.1774 skonal. Osud jeho rodiny se uzavřel.

Příběhy obou vrstevníků, Jana a Martina, jsou u konce. Ohlédněme se, co tato doba přinesla a proč se vlastně považuje za období reforem. První polovina života Jana a Martina plynula v zaběhnutém pomalém rytmu. Tep života se náhle zrychlil, jakmile v říjnu 1740 na trůn nastoupila Marie Terezie.

Pruské války odhalily slabiny monarchie a ukázaly nutnost modernizace státu. Císařovna k tomu přistoupila velmi odhodlaně. Byl zpřísněn výběr daní, byl omezen vliv šlechty na soudnictví a veřejnou správu, byl zaveden nový trestní zákoník a proveden přechod na novou soustavu měr a vah. V posledních letech Janova a Martinova života byl zrušen všemocný jezuitský řád, byla uzákoněna povinná školní docházka a vydán robotní patent, omezující délku roboty.

Éra reforem vyvrcholila krátce po smrti Jana a Martina, když na trůn nastoupil Josef II., syn Marie Terezie. Nejproslulejšími Josefovými patenty se staly Toleranční patent, který zavedl svobodu vyznání (evangelíci zase směli vlastnit majetek, stát se měšťany, zastávat funkce) a Patent o zrušení nevolnictví (povolení sňatků, odchodu na řemesla, do škol a do průmyslu i mimo panství).

Slavnými vrstevníky Jana a Martina byli tzv. encyklopedisté, zakladatelé osvícenství a tvůrci idejí rovnosti a volnosti Voltaire (1694 –1778), Rousseau (1712 –1778) a Diderot (1713 – 1784). Dalšími slavnými osobnostmi byli matematik a astronom Euler (1707 –1783) a hudební skladatel Gluck (1714 –1787).

Až budete číst o tereziánských a jozefínských reformách nebo o tvůrcích základů osvícenství, vzpomeňte, že v jejich době žili ve Výprachticích Vaši předkové Jan Hejl a Martin Kubíček, jejichž děti Pavel a Anna založí větev Hejlů–Kubíčků.