Mladá léta Janova ještě spadají do éry rekatolizace za vlády císaře Karla VI. Jan převzal statek č. 59 od otce Jiřího (123) v roce 1731.Doba reforem začíná nástupem Marie Terezie na trůn r.1740. Jan měl 10 dětí, ale dospělosti se dožili "jen" 3 synové a 4 dcery.

 

Jan (1231) se narodil a vyrůstal na statku č.59, spolu se starší sestrou Magdou a 4 mladšími bratry Martinem, Jiřím, Josefem a Václavem.. Předpokládám, že otec Jiří svého syna posílal do školy, která se stále ještě provozovala po chalupách, kde bylo trochu více místa. Rektorem byl tehdy Jakub Viktorin. Rektorské místo obsazovala vrchnost se souhlasem vikáře a obvykle byl vybrán vysloužilý voják nebo člověk aspoň částečně gramotný, oblíbený u vrchnosti. Aby se uživil, býval současně písařem, regenschorim či kapelníkem. V sobotu dostával od sedláků "sobotales" v naturáliích, které musel často těžce vymáhat. Příjmem rektora byly i koledy a 1 groš za napsání tříkrálových iniciál K+M+B na dveře chalup.

V necelých 27 letech, 28.1.1731, se Jan oženil s 25-letou Juditou Moravcovou, dcerou Jakuba Moravce. Rodina zůstala na statku č.59 a Jan převzal řízení gruntu. Až za 3 roky se jim narodila dcera Kateřina a za další 3 roky druhá dcera Anna. Teprve po 11 letech od sňatku se dočkali prvního syna, kterému dali jméno Antonín.

Ve třicátých letech se v Čermné, Čenkovicích, Valtěřicích, Výprachticích a Jamném šířily myšlenky t.zv. pietismu, německého směru volného náboženského vyžití. Prusové tím lákali české utrakvisty k osídlování braniborských písčin. V letech 1733-6 odešel větší počet lidí tajně do Pruska. Z Čermné jich bylo 72, zda odešel někdo z Výprachtic, není zaznamenáno.

Vroce 1740, smrtí císaře Karla VI., vymřeli Habsburkové po meči a na trůn nastoupila Karlova dcera Marie Terezie. V zápětí musela vést 3 války o t.zv. dědictví Koruny české. Její sousedé se na monarchii vrhli jako vlci a dohodli se mezi sebou, že Bavoři dostanou Čechy, Sasové Moravu a Prusové Slezsko a Kladsko. Prusové později rozšířili svůj nárok ještě na východní Čechy. Chci se o těchto válkách zmínit podrobněji, protože se bezprostředně dotýkaly Výprachtic a představovaly snad největší ohrožení existence českého národa.

Již v prosinci 1740 pruský král Fridrich II. obsadil Slezsko. Na jaře 1741 se "Prajzi" objevili i ve Výprachticích a okolních vesnicích. Rekvírovali obilí, píci, koně a hovězí dobytek. Po dobu 6 týdnů byla v Lanškrouně pruská posádka, která verbovala mladé muže do pruské armády a celé rodiny k vystěhování do Pruska, právě z řad pietistů. Z Čermné odešlo 114 lidí. V sedmdesátých letech jsem viděl televizní reportáž o bývalých českých vesnicích v Braniborsku, kde tamnější pamětníci mluvili o svých předcích z Čermné.

9.10.1741 Prusové uzavřeli tajné příměří s Marií Terezií a odtáhli zpět do Slezska.

Souběžně s Prušáky zaútočila na monarchii i vojska bavorská, saská a francouzská. Těm se podařilo 26.11.1741 dobýt Prahu a držet ji celý rok.

V lednu 1742 Prusové porušili příměří, obsadili východní Čechy a skoro celou Moravu. V červnu se Rakousko vzdalo Slezska a Kladska a Prusové znovu odtáhli do Slezska.

V prosinci 1742 se rakouské armádě podařilo vypudit Francouze z Prahy. V roce 1743 dorazil do Lanškrouna transport více než 300 nemocných a rozedraných francouzských zajatců od Prahy. Ve městě vypukla epidemie, denně umíraly desítky osob, které byly pohřbívány do hromadných hrobů.

O žních r.1744 se z Kladska vyhrnula nová záplava Prajzů s cílem přivlastnit si východní Čechy. Naštěstí válka do Vánoc skončila a zůstalo vše při starém.

V pondělí 17.5.1745 se v rodině Jana (1231) narodil třetí syn Pavel (12313), který je naším přímým předkem. V r.1746 se z Bystrce do Výprachtic přistěhoval Martin Kubíček, jehož dceru Annu si za 24 let vezme právě Pavel (12313) a vyžení s ní přezdívku "Kubíček" pro celou naši větev.

V letech 1747-8 dostala Janova rodina ještě dva přírůstky, dcery Rozálii a Veroniku.

Na podzim 1756 přitáhli do Výprachtic znovu Prajzi, začala třetí prusko-rakouská válka. Prušáci požadovali potraviny a peníze, vymáhali výpalné a mučili lidi. Vesničané prchali do lesů, kde zakopávali zásoby a kam odváděli i dobytek. Po několika dnech Prusové odtáhli ku Praze.

V r.1757 proudilo z Kladska do východních Čech znovu vojsko, které však pravděpodobně do naší vesnice nevstoupilo. V červenci 1758 ustupovali Prušáci, po neúspěšném obléhání Olomouce (generál Laudon u Domášova zajal jejich transport se zásobami střeliva a potravin) přes Moravskou Třebovou a Českou Třebovou na Hradec Králové a pak do Slezska. Některé části ustupující pruské armády táhly přes Lanškroun, o čemž svědčí zpráva, že generál Laudon zajal u Žichlínka velkou zásobovací kolonu Prusů. Laudon organizoval na lukách mezi Žichlínkem a Rychnovem 6-tisícovou armádu pro tažení do Kladska. Tažení se uskutečnilo, nezjistil jsem však, zda nějaká část vojska pochodovala k hranicím přes Výprachtice (další možné směry pochodu byly přes Jablonné a přes Štíty). Císařská armáda Kladsko skutečně dobyla, ale nepodařilo se jí jej udržet.

V březnu 1759 se na obloze objevila velká kometa, která nyní měla už své jméno - Halleyova. Návštěva komety vždy vyvolala řadu věšteb. Tentokrát měli pravdu pesimisté. Sotva záře komety pohasla, v dubnu 1759 znovu vtrhli Prusové do severních Čech i na Moravu.

Třetí válka skončila mírovou smlouvou až v r.1763. Slezsko a Kladsko, které u České koruny nikdy moc pevně nedržely, byly definitivně ztraceny. České království však bylo uchráněno od úplného roztrhání a plánovaného rozdělení mezi Prusko, Sasko a Bavorsko. Český národ přežil osudovou chvíli své existence.

Rok po skončení války, 19.2.1764, se oženil nejstarší Janův syn Jan (12311) s Kateřinou, dcerou Jana Chládka. Jejich prvé 4 děti jsou narozeny v č.143, poslední 2 děti jsou již narozeny v č.59.

V letech 1769 -71, třikrát za sebou byly slabé žně a zavládl velký hlad a šířily se epidemie.

V r.1770 odchází z domu druhý Janův syn Pavel (12313) a kupuje od Martina Kubíčka chalupu č.146. Dne 26.11.1770 se oženil s Kubíčkovou dcerou Annou.

V r. 1774 prodává otec Jiří statek č. 59 svému nejstaršímu synu Janovi, aby mohl vyplatit ostatní děti.

V r. 1775 (bližší datum neznáme) otec Jiří umírá. Jak dlouho žila jeho žena Judita, se nepodařilo zjistit.

My budeme dále sledovat svůj rod na osudech rodiny Pavlovy, který je naším přímým předkem. Ještě před tím se zastavíme u rodiny Martina Kubíčka, který dal své jméno jako přezdívku všem Pavlovým potomkům.