Šestnácté století (1)

Začíná 16. století a na scénu vstupuje první postava našeho rodu s úplným jménem. Je to Jíra Hélú, narozený kolem roku 1510 na gruntu čp. 160. Vesnice prožívá dobu míru a tolerance, většina obyvatel Výprachtic jsou dle (1) utrakvisté, ale je tu i t.zv. Hlouček Jednoty Bratrské a nejspíš také pár katolíků. Pekař v (18) uvádí, že v 16.stol. se k utrakvistům hlásily 2/3 národa , ke katolíkům asi 15 % a k Jednotě 10 %.

Sedláci zvelebují svá hospodářství a využívají poměrů, které na panství zavádí jeho nový majitel Vilém z Pernštejna (od r. 1507), muž bohatý, podnikavý a nábožensky tolerantní. Jeho majetky sahaly od Pardubic až po Hranice na Moravě a od Třebíče po Slezsko. Palacký (17) říká, že toto panství bylo třikrát větší než rožmberské.

Pernštejn povolil městu Lanškroun konat každou sobotu trh, na kterém sedláci mohli nabízet své produkty, jako drůbež, vejce, med, vosk a j. a za utržené groše si koupit řemeslnické výrobky, sůl, ryby a p. Město získalo též právo na třetí jarmark o Třech králích, když už dříve pořádalo jarmarky na sv. Matěje (24.2.) a na sv. Urbana (25.5.). Tyto trhy, jako každé obchodování, pomáhalo hospodářské obnově vesnic i měst, ceny při tom rostly asi o 1 % ročně (dle Pekaře.

Do školy Jíra asi nechodil, farní katolická škola totiž zanikla za dob husitských a nové zprávy o škole nacházíme ve výprachtické Kronice (1) až k r.1591. Proto byla pro Jíru zdrojem poznání snad jen vyprávění pamětníků. Jistě se v rodině tradovaly vzpomínky jeho dědy, který prožil celou éru Jiřího z Poděbrad a zážitky praděda, který byl současníkem husitů.

Roku 1516 zemřel král Vladislav Jagelonský a na trůn nastoupil jeho 10-letý syn Ludvík, jen o 4 roky starší než Jíra. Ale již za 10 let Ludvík zahynul v turecké válce u Moháče a českým králem se stal Ferdinand I. z rodu Habsburků. Zároveň se k České koruně vrátila Morava, která od r.1479 patřila k Uhrám. Výprachtičtí sedláci uvítali, že po 50 letech nebudou mít svá pole až na hranicích Českého království (obec Valtěřice tehdy ještě neexistovala).

Král Ferdinand I. při korunovaci slíbil tolerovat utrakvisty, ale byl zcela nesmiřitelný vůči Jednotě Bratrské, která se stále více sbližovala s německými luterány. Jak bylo řečeno, majitel panství Vilém z Pernštejna byl nábožensky tolerantní, a dokud žil, císařský hněv vůči Jednotě na panství nedoléhal. Vilém však v r. 1521 zemřel a v čele panství postupně stáli jeho synové Vojtěch a pak Jan, kteří už začali Jednotu pronásledovat.

V Čechách vládl mír již několik desítek let. Avšak Uhry a pak i Rakousko byly v letech 1520-60 každý rok vystaveny útokům Turků. České země nesly tíhu války v podobě růstu daní a zvyšování odvodů mužů do vojska.

Kolem roku 1536 se Jíra oženil a převzal po otci grunt i tradiční způsob obdělávání půdy. Bylo zvykem dělit pole na 4 díly: ozimy, jařiny, úhory a úlehlí. Na dvou posledních se pásl dobytek, celoročně, bez ustájení. Pole se nehnojilo, oralo se dřevěným hákem s železnou špičkou a vláčilo dřevěnými branami. Obilí se sekalo srpem. Pěstovalo se žito, oves, hrách a len.

Obilí se vysévalo dle zásady "korec na korec", což znamenalo dnešních 250 kg / ha. Výnos byl v průměru 5-násobek, v hubených letech jen 2-násobek výsevu. Dojivost krav byla nízká.

Sedláci jedli převážně různé kaše, luštěniny a chléb (brambory ještě neznali). Nemohli si dovolit jíst hovězí nebo vepřové maso, dobytek pěstovali pro mléko nebo na prodej. Museli se spokojit se solenými rybami a jen o velkých svátcích si mohli dopřát drůbež.

Robotní povinnosti v 16. století byly ještě dost mírné, asi 10 - 12 dnů do roka. Grunty měly robotu zpravidla předepsánu "s potahem" a tu většinou za statek plnili čeledínové. Svážela se úroda, vozilo se dřevo, orala se panská pole vlastním pluhem sedláka. Pěší robota se plnila na sezónních pracech na poplužním dvoře v dnešním Koburku nebo v ovčínech na Pláňavech a Nepomuku.

V roce 1544 Jan z Pernštejna ve finanční tísni roztrhl panství na dvě části. Lanškroun se 13 vesnicemi si ponechal a lanšperskou část (hrad Lanšperk, města Ústí n.O., Českou Třebovou a Jablonné n.O. a 22 vesnic, mezi nimi i Výprachtice) prodal Petru Bohdanečskému z Hodkova. Ten z nich vytvořil panství, zvané Jablonské. 

Tento stav trval až do roku 1564, kdy se lanšperská část panství znovu vrátila do rukou Pernštejnů. Oba díly panství se staly majetkem Vratislava z Pernštejna, nejvyššího českého kancléře a horlivého katolíka.

Ke konci Jírova hospodaření, v roce 1561, vypukl v Lanškrouně velký požár, jemuž padla za oběť velká část města. Jírův povoz se určitě také účastnil navážení dřeva pro obnovu města.

V roce 1565 vrchnost zapisuje do gruntovních knih  nového hospodáře na čp. 160, a to Jiříka, syna Jírova. Odstupujícímu Jírovi bylo 55 let a měl tedy ještě chvíli času ohlédnout se za svým životem.

S uspokojením si uvědomoval, že svůj život prožil  v míru a že opětným připojením Moravy už Výprachtice neleží na samé hranici království. Jinak mu připadalo, že se vlastně nezměnilo vůbec nic.

Ve skutečnosti se však svět měnil natolik, že historikové toto období později prohlásí za nástup novověku. Když se totiž Jíra někdy díval za zapadajícím sluncem, netušil, že totéž slunce ve stejnou chvíli stojí nad hlavou španělským dobrodruhům, kteří dobývají nový světadíl Ameriku.

Se samotným Krištofem Kolumbem se Jíra na světě minul jen o vlas (Kolumbus zemřel r. 1506). Zato ještě na světě zastihl jiného mořeplavce Magellana (†1521), jenž jako prvý obeplul svět. Zastihl i nejuniverzálnějšího ducha v dějinách, Leonarda da Vinci (†1519). Byl současníkem geniálního astronoma Mikuláše Koperníka.

Když Jíra předával svůj grunt synovi, v Římě umíral vynikající umělec, sochař, malíř, architekt a básník Michelangelo Buonarroti, jeden ze stavitelů chrámu svatého Petra v Římě. V Praze byly v tu dobu dokončovány významné renezanční stavby, královský letohrádek Belveder a Schwarzenberský palác.

Renezance nebyla však jen novým uměleckým směrem v architektuře, sochařství a malířství. Byl to nový životní styl, který znovu objevoval antiku a předsevzal si, že dokáže záhady světa vysvětlit výhradně rozumem, bez církevních dogmat. První krok udělal astronom a matematik Koperník, jenž v roce 1543 uveřejnil svou teorii o uspořádání vesmíru. Popřel dogma, že slunce obíhá kolem země a dokazoval, že je tomu právě naopak. Popřel tím církevní učení o stvoření světa, slunce a hvězd a vyvolal tím velký hněv římské církve. Koperníkův krok inspiroval renezanční vzdělance k rozvoji věd ve všech oborech.

Ještě za Jírova života spatřili světlo světa pokračovatelé Koperníkova díla, astronomové Tycho de Brahe (*1546), Galileo Galilei (*1564) a Johanes Keppler (*1571), světový dramatik Wiliam Shakespeare (*1564) a slavný malíř Peter Rubens (*1577). Vskutku úctyhodní vrstevníci.

Renezanční člověk již nezvedal pouze oči k nebi s myšlenkou na spásu duše, ale začal přemýšlet, co by měl udělat, aby se měl lépe již v tomto pozemském životě.

Snad se Vám bude zdát, že jsem se od našeho předka vzdálil až příliš. Chtěl jsem však ukázat, že v éře renezance, o níž jsme se ve škole učili, známe jméno svého předka. Ten o převratných změnách světa sice těžko něco tušil, nicméně žil pod stejným sluncem jako všichni ti geniální mužové, stavitelé, astronomové, mořeplavci a další, kteří kladli základy nového věku. Byl jím výprachtický sedlák Jíra Heylů, hospodář na gruntě čp. 160.