Pavel se narodil 17.5.1745. Měl 2 starší bratry, 2 starší sestry a 2 mladší sestry. V této velké rodině vyrůstal na statku č.59. Předpokládám, že do školy chodil. Tehdy se učilo v chalupě č.128 (za pozdější Blažkovou hospodou) a rektorem byl téměř 60-letý Ludvík Dařílek, pocházející z Horních Heřmanic. Když bylo Pavlovi 13 let, přitáhli v r. 1758 do Výprachtic Prušáci. V březnu 1759 mohl Pavel vždy před východem a po západu slunce obdivovat Halleyovu kometu.

V jinošském věku se Pavlovi zalíbila Kubíčkova Anička a když mu bylo 25 let, dohodli se, že se vezmou.

Dne 1.11.1770 koupil od budoucího tchána chalupu čp. 146 (a přikoupil část pustiny od č.120). Svatba byla v pondělí 26.11.1770, protože výprachtický kostel byl stále jen filiální a kněz sem přijížděl z Jablonného vždy ve všední den, aby odsloužil mši a provedl další cirkevní obřady jako křty, svatby i pohřby.

Pavel zakládal rodinu v těžké době. V letech 1769-70 byla totiž velmi špatná úroda, zavládl hlad a šířily se epidemie. Její obětí se stala i 16-letá nevěstina sestra Terezka, která zemřela půl roku před Anninou a Pavlovou svatbou. V chalupě s 1 světnicí a 1 komůrkou bydleli: novomanželé Pavel (25 let) a Anna (20), starší Annina sestra Rozálie (22), tchán Martin Kubíček (76) se svou druhou ženou Magdalenou (35) a dcerou Apolénkou (3-měsíční). Chalupě se dál říkalo "u Kubíčků" a Pavlovi Hejlů se začalo říkat Pavel Kubíčků.

V roce 1771 chodily po vsích t.zv. konskripční komise, které sčítaly obyvatelstvo a každé chalupě přidělovaly "numero" neboli číslo popisné. Tato čísla, zvaná tereziánská a dodnes platná, nahradila 200 let stará čísla pernštejnská. Čísla, která se objevují v předchozích kapitolách, jsou již čísla tereziánská (převod z čísel pernštejnských provedl některý výprachtický kronikář). Metoda číslování byla následující: rychta dostala č.1 a pak se postupovalo po pravém břehu potoka po proudu. U poslední tehdejší usedlosti (panský mlýn) se přešlo na levý břeh a postupovalo se proti proudu až na horní konec vesnice. Odtud pak opět po pravém břehu zpět k rychtě. Tehdy existovalo 172 chalup a v obci žilo 1750 obyvatel, tj. průměrně 10 obyvatel v 1 stavení.

První rok Pavlova hospodaření, 1771, nebyl šťastný. Jak už bylo řečeno, hodně pršelo a úroda byla slabá a to znamenalo hlad i v následujícím roce. Lidé pekli chleba z otrub, přidávali do těsta strouhané zelí, ale i březovou kůru, dělali vývary z bylin i z obyčejné trávy. Toho roku pak zemřelo ve Výprachticích 89 lidí, což bylo dvaapůlkrát více než jiná léta. Smrt navštívila Pavlovu chalupu dvakrát a postihla rodinu tchána Martina - v březnu zemřela jedenaplůlletá Apolénka a v říjnu i 37-letá Martinova žena Magdalena. To Martina zřejmě zlomilo natolik, že z chalupy čp.146 odešel.

V chalupě zůstali jen Pavel s Annou a její sestrou Rozálií. Děti ještě neměli. Martin žil ještě rok v chalupě č.142 a ve čtvrtek 20.1.1774 zemřel. Vnoučat od Anny se už nedočkal.

Dětský křik se ozval u Hejlů teprve po 5-letém trvání manželství. Dne 16.8.1775 se narodila dceruška Terezka, pojmenovaná po zemřelé Annině sestře.

V r. 1776 nastal znovu hlad. Každá vesnice dostala nařízení císaře, aby sedláci začali pěstovat brambory i pro lidskou obživu. Zatím byly brambory považovány za krmení pro dobytek.

21.8.1777 se narodila druhá dcerka a dostala jméno Anna po mamince.

V roce 1777 zažila vesnice velký požár, když vyhořel panský dvůr (dnešní Koburk). Vrchnost jej už neopravila, půdu nejprve pronajala a po 10 letech rozprodala. V červenci 1778 vpadli do severovýchodních Čech opět Prusové a plundrovali kraj až do října. V Kronice Výprachtic není zpráva, že by přišli i do vesnice.

13.2.1780 dostává Pavlova rodina další přírustek, opět dceru, pojmenovanou tentokrát Rozálie, po tetách z Pavlovy i Anniny strany. V roce 1780 bylo korunováno úspěchem dlouholeté úsilí obce, aby výprachtický kostel dostal lokálního správce, čímž by obec přestala být ve věcech duchovních závislá na faře v Jablonném. Dnem 15.6.1780 se správcem stal kaplan Václav Hejl, pocházející z Heřmanic.

Dne 29.11.1780 zemřela císařovna Marie Terezie. Výprachtice uctily její památku smuteční mší. Brzy na to zase oslavnou mší byl uvítán na trůně nový císař Josef II.

V r.1781 na podzim šla poprvé do školy 6-letá Terezka. Škola byla umístěna v chalupě čp. 4, nedaleko pod rychtou. Škola už byla t.zv. triviální podle císařského výnosu z roku 1774. Ráno chodily děti nejprve do kostela na ranní mši, pak se 2 hodiny vyučovalo, v poledne šly děti domů a odpoledne přišly znovu na dvě hodiny do školy. Protože dětí bylo moc, musely se různě střídat.
Když 13.10.1781 vychází toleranční patent císaře Josefa II., byly prý už Výprachtice úplně katolické. Bylo zrušeno 11 zasvěcených svátků a 15 polosvátků. Zakázáno bylo zvonění proti mračnům, chození na koledu, stavění májí, oslavy při křtech, svatbách a pohřbech, bylo nařízeno jednotné císařské posvícení v neděli po svatém Havlu (16.října), zakázány různé průvody, poutě atd.

6.5.1782 přichází na svět čtvrtá dcera, která dostává jméno Juliána.

V roce 1784 se začala vést matrika pro obec přímo na výprachtické faře..

Přání Pavla a Anny získat dědice se konečně splnilo. V sobotu 23.10.1784 se narodil syn Josef. On první z našeho rodu byl zapsán už v matrice na výprachtické faře a táta Pavel se nemusel trmácet do Jabloného jako když zapisoval 5 předcházejících dětí. Josef bude dalším naším přímým předkem.

V druhé polovině roku 1784 prožily Výprachtice velké vzrušení V srpnu vyšlo totiž nařízení o pohřbívání bez rakví, zemřelí měli být pouze zašiti v plátně. Pro cestu na hřbitov byla určena jedna obecní rakev. Do kostela se rakve nesměly nosit již od roku 1756. Pro velký odpor lidu v celé monarchii císař své nařízení v lednu 1785 odvolal. V kritické době byly ve Výprachticích pohřbeny jen samé děti do 3 let.

21.8.1789 se narodila pátá dcera Sybila.

V roce 1789 bylo dokončeno vyměřování t.zv. josefínského katastru (byla rozměřena veškerá půda a zjištěn její výnos, což se stalo základem pro výměru daní pro příštích 100 let). Rozměřena byla i půda zrušeného panského dvora na 24 dílů a založena nová obec.Dostala jméno Koburg, na počest prince generála Fridricha Josefa Koburg – Saalfeld, který v témže roce dobyl Bukurešť. Osadníky se stali lidé z Výprachtic, Heřmanic a Čenkovic. Obec měla svého rychtáře, ale duchovně patřila do Výprachtic.
  10.2.1789 vyšel císařský Berní patent, který ruší robotu a nahrazuje ji daní (berní), která nesměla překročit 30% výnosu z poddanské usedlosti. To šlechtu přímo rozzuřilo.

Dne 20.2.1790 však císař Josef II. zemřel a na trůn nastupuje jeho bratr Leopold II. Reformního radikála vystřídal oportunista. Již  9.5.1790 zrušil Berní patent a tím de facto prodloužil robotu až do r.1848. Téhož roku se začaly bourat hradby kolem Lanškrouna a materiál se rozvážel na opravu silnic, mostů a domů.

Již 1.3.1792 Leopold II. zemřel a nastoupil František II. Výprachtický páter Schwab sloužil smuteční či oslavné mše jednu za druhou.

15.11.1792 se u Hejlů narodil druhý syn Peregrin, který se jednou stane hospodářem na chalupě č.146.

Pavel s Annou si ani nevšimli jak ten čas utíká a pojednou se octli před faktem, že nejstarší dcera Terezka se bude vdávat. Ten čas nastal 18.2.1794. Ženichem byl Antonín Doubrava. Terezce bylo 19 let - ještě děvčátko, ženich měl rovných 50, o rok starší než Terezčin táta Pavel. Uvidíme později, že takový věkový rozdíl otec Pavel nepovažoval za přehnaný. V roce 1795 se Hejlovi dočkali od Doubravů první vnučky Juliany.

O pár měsíců později, 27.1.1796, přivedla 46-letá Anna na svět benjamínka rodiny, poslední dceru Angelinu. Doubravovic Julce tím přibyla jedna teta. Byla to tečka za růstem Pavlovy rodiny. Ve stejnou dobu se ta rodina začala rozcházet postupným provdáváním dcer.

22.11.1797 se vdávala druhá Pavlova dcera, 20-letá Anna. Ženichem byl Antonín Chládek, opět 50-letý. Od Chládků se Pavel s Annou dočkali dvou vnuček,: Aničky v r.1801 a Rozárky v r. 1804, za další 4 roky i vnuka Josefa (1808).

V r.1799 byla parcelována pustina statku čp. 120 (pozdější statek u Chaloupků), sahající až k Valtěřicům. Kus této pustiny přikoupil i Pavel, což svědčí o tom, že byl asi dost zámožný.

Přede žněmi r. 1799 byl celý kraj vzrušen zprávou o ruském vojsku, které o síle 27 tisíc mužů táhlo po silnici od Mohelnice přes Moravskou Třebovou a Svitavy na Prahu a dále do Bavor. Koncem ledna 1800 se Rusové vraceli.
V r.1802 císař zrušil doživotní vojenskou službu a zavedl odvody mužů od 17 do 40 let s délkou služby 10 -14 let. Sedláci a jejich nejstarší synové byli od služby osvobozeni.

22.5.1803 se provdala třetí Hejlova dcera, 23-letá Rozálie, za truhláře Josefa Havlenu. Z manželství vzešlo 7 dětí.
Ojediněle se do vesnic dostávaly zprávy o napoleonských válkách. Teprve po bitvě u Slavkova 2.12.1805 a následujícím vyplenění Moravské Třebové francouzskou armádou dostali lidé strach.

V roce 1806 zemřela 31-letá Terezka, první dcera Pavlova, po 12 letech manželství s Doubravou, který ji přežil ještě o 11 let (zemřel jako 74-letý v r.1817).

V pátek 13.3.1807 matka Anna Hejlová umírá. Ve věku 57 let, na souchotiny. Vychovala 8 dětí, poslední 10-letá Angelina by ji ještě potřebovala.

25-letá Juliána. se vdává 22.6.1807 a bere si 25-letého Martina Skalického ze statku čp.25.

Když Juliána odešla, v chalupě čp.146 zůstal 62-letý táta Pavel, 13-letá Angelina, 17-letý Peregrín, 23-letý Josef a 20-letá Sybila. Netrvalo dlouho a počet obyvatel chalupy se rozšířil o 23-letou Annu, stejně starou jako byl Josef. Nebyla to však žena pro něho, ale pro tátu Pavla. Až příliš brzy zapomněl na zesnulou manželku Annu a už 16.8.1807 se oženil s Annou Skalickou, mladší o 39 let. Jako by se rozhodl trumfnout své zetě, jejichž nevěsty byly mladší o 30 let. Svého tchána Martina Kubíčka však nepřekonal, jeho druhá žena byla mladší o 41 let a ještě s ní zplodil dceru, kdežto Pavel už v druhém manželství děti neměl. Stejně ale „ty naší dědkové museli bejt taky pěkný furianti ! “

V roce 1809 dosáhl syn Josef 25 let a oženil se s 22-letou Cecílií Šemberovou z Čenkovic. Jeho osudem se budeme zabývat v samostatné kapitole.

Pavel trpěl na „vodnatelnost“, tehdy neléčitelnou. Ke konci života rozhodl, že chalupu č.146 dostane mladší syn Peregrín a starší Josef že postaví na louce naproti chalupu novou. Týden po pouti, v pondělí 16. 8. 1813, Pavel zemřel. Bylo to přesně na den 6 let po jeho druhém sňatku.

Brzy na to, 17.11.1813, se oženil mladší Pavlův syn Peregrín s Terezií Reslerovou. Podrobnější údaje o jeho rodině jsou uvedeny v Příloze 1, str.3, kod 123132.

Mladá vdova Anna přežila Pavla jen o 3 roky. Umírá ve věku 34 let, v září 1816 na "zápal mozku" (mrtvici). Tím příběh Pavlovy rodiny končí.

Pavlova dcera Sybila (narozená v r. 1789) zůstala u bratra Peregrína až do roku 1821, kdy se provdala (1.5.1821, ve věku 32 let) za Františka Pecháčka, 36-letého vdovce z Čermné.

A jak se změnil svět za Pavlova života? Bylo to období tereziánských a jozefínských reforem, doba vzestupu a pádu Napoleona. Byla to také doba počínajícího národního obrození, kdy začal vznikat „nový národ“, hlásící se o svá práva. Pavlovými vrstevníky byli: tvůrce české mluvnice Josef Dobrovský (1753 –1829), vydavatel novin a knih Václav Matěj Kramerius (1753 –1808), herec Václav Thám (1763 –1816) a také hudebníci Josef Mysliveček (1737 –1781) a Jakub Jan Ryba (1765 –1795). Možná se Pavel setkal s dobrušským obchodníkem F.L.Hekem, který podle Jiráskova románu F.L.Věk jezdil kolem roku 1800 do Králík nakupovat od sedláků len.

Jmenujme ještě další světově proslulé Pavlovy vrstevníky, jako tvůrce parního stroje J. Watta (1736-1819), básníka J. W. Goethe (1749-1832), skladatele W..A. Mozarta (1756-1791), admirála H. Nelsona (1758-1805) a již zmíněného Napoleona Bonaparta (1769-1821).