Tři měsíce po svatbě, 31.5.1702 se novomanželům  narodila dcera, která dostala jméno Magdalena. Dne 4.2.1704 konečně přichází první syn Jan. 

V období 1705-11 začal náboženský i germanizační tlak slábnout, a to díky novému císaři Josefu I., který byl na rozdíl od svého otce Leopolda I. velmi tolerantní a vzdělaný, uměl několik řečí (částečně i česky). Omezil vliv jezuitů, do státní rady povolal mladé a schopné lidi a ustavil komise pro přípravu reforem.

 

Datum 13.5.1706 patří k narození druhého syna Martina. Za dva roky přišla dvojnásob šťastná událost, když se 2.12.1708 narodila dvojčata Jiří a Josef. 

 

Roku  1711 císař Josef I. zemřel a nastoupil jeho mladší bratr Karel VI., o němž by se dalo říci, že byl pravým opakem Josefa. Všechny reformy přišly vniveč. V roce 1717 vyšel císařský patent o pronásledování nekatolíků a ohníček náboženské nesnášenlivosti se ještě naposledy rozhořel. 

 

Dne 24.1.1712 se Pavlovi a Kateřině narodil poslední, už pátý, syn Václav.

 

V letech 1713-14 se do českých zemí rozšířil mor. Zemřelo kolem 50 tisíc lidí a uhynulo na 2 miliony kusů dobytka. Výprachticím se snad epidemie vyhnula, soudě alespoň z matričních zápisů, kde není patrna nějaká zvýšená frekvence úmrtí. 

V r. 1714 se začal vyměřovat nový katastr. V seznamu chalupníků se objevuje 18 nových jmen a mezi nimi je jméno Václav Hejl (121) na chalupě č.148. 

 

Od roku 1719 začala církev rozvíjet kult uctívání mučedníků. Začalo to otevřením hrobu Jana Nepomuckého v chrámu sv. Víta, kde komise konstatovala zázračné uchování tkáně Janova jazyka po 300 letech od pohřbení.  Zázrak v Čechách - to bylo něco, co zapůsobilo na široké vrstvy lidí. Církev náhle objevila  skutečně zázračný lék na českou duši, po tři staletí deptanou obviněními z nepravé víry. Následovaly slavnosti, procesí a poutě, při nichž byly vysvěcovány nové a nové sochy, kaple i kostely. Socha Jana Nepomuckého byla již r. 1719  umístěna na jednom lanškrounském mostě (socha ve Výprachticích však byla vysvěcena až r. 1793). Církvi jakoby nenadále spadl do klína triumf rekatolizace a začala kdysi kacířské Čechy prohlašovat za "svaté". Odpovídalo tomu i nařízení používat  pozdrav "Pochválen buď Pán Ježíš Kristus". 

 

V květnu 1719 se ve výprachtickém kostele, tak jako v celém mocnářství, sloužila děkovná mše na oslavu narození císařské dcery Marie Terezie. 

 

V r.1728 je ve výprachtickém katastru zapsáno již 70 chalupníků a mezi nimi všichni 4 Pavlovi synové: Václav (121) na č.148, Jan (122) na č.166, Jiří (123) na č.59 a Pavel (124) na č.169. 

 

Dne 28.1.1731 se nejstarší syn Jan (1231) oženil s Juditou Moravcovou a brzy na to převzal po otci statek. Jan je naším přímým předkem a jeho rodině se budeme podrobněji zabývat v další kapitole. 

 

Za dva roky, 17.8.1733 se oženil Martin (1232) s Kateřinou Liškovou, dcerou Václava Lišky z Jamného a zatím zůstal rovněž na otcovském statku. Vychoval tu syna a dceru. Později, až bratr Josef koupí statek č.17, přestěhuje se k němu. 

 

5.8.1735 uzavřel sňatek čtvrtý Jiřího syn, Josef (1234), s Juditou Chládkovou, dcerou Pavla Chládka.. Všechny jejich děti, 5 dcer a 2 synové, jsou narozeny v chalupě č.10, kde za našeho dětství bydleli Pfeiferovi.

 

19.11.1736 se žení třetí syn Jiří (1233). Jeho ženou se stává Judita Pecháčková, dcera Jana Pecháčka. Koupil za 40 zlatých statek č.169, řečený "na bahnech" a vychoval tu 4 dcery a 3 syny. 

 

1.2.1739 byla svatba nejmladšího Václava (1235) a Mariny Havlenové, dcery Martina Havleny. Po nějaké době koupil usedlost č.152, kde se narodila dcera Marina. 

 

Koncem října 1740 se ve výprachtickém kostele konala slavnostní mše, tentokrát na počest nástupu na trůn nové císařovny Marie Terezie. Vládcové Bavorska, Saska a Pruska se téměř okamžitě vrhli na habsburskou monarchii s cílem rozdělit si mezi sebe země  koruny české: Čechy, Moravu a  Slezsko. Toto byl jeden z nejosudovějších okamžiků českého národa vůbec. Ve Výprachticích se objevili Prušáci (nebo jak se jim říkalo Prajzi) již příští  léto 1741. 

 

Václavova žena Marina brzy zemřela a Václav se již 20.11.1741 znovu žení, a to s Dorotou Kozákovou. S tou měl dcery Annu a Evu a žena opět zemřela. Třetí sňatek uzavřel na svůj svátek, 28.9.1745 s Marinou Sedláčkovou, s níž pak měl ještě čtvrtou dceru a konečně také syna Jana (kód 12351, *1747). 

 

Kateřina, žena Jiřího umírá 15.10.1742. Její manžel ji přežil o 6 let a 26.4.1748 odešel i on. Osud rodiny Jiřího (kód 123) se tím uzavřel.Další události v rodinách jeho synů lze vyčíst z výše uvedené tabulky a z  Přílohy 1. 

 

Co z tabulek nelze vyčíst je to, že Josef (1234) koupil v r. 1758 statek č.17, kde v letech 1604 -42 hospodařil jeho prapraděd Jíra. Po 116 letech se na tento statek  opět vrátil rod Hejlů. 

 

Co přinesl čas, který uplynul od nástupu Jiřího na grunt až do jeho smrti? 

Jiří zažil poslední vzepětí násilné rekatolizace za císaře Karla VI., aby se nakonec dožil nepomuciánské selanky, kdy  církvi stačilo jako důkaz víry pravé, když věřící přišel na velikonoce ke zpovědi a svatému přijímání. Potvrdila se stará pravda, že i represivní moc se jednou unaví a ráda přijme nějakou formu příměří - stejně tak jako utlačovaná strana  po určité době ztratí sílu k odporu. Církev byla jistě překvapena jak náhle se Češi zlomili a byla neméně překvapena, když tito zbožní Čechové po získání samostatnosti v r.1918 na pražském staroměstském náměstí strhli mariánský sloup - symbol moci církve v Čechách. 

Nejslavnější vrstevníky měl Jiří v oblasti barokního umění. Byli to hudební skladatelé Johann Sebastian Bach (1685 -1750), Georg Friedrich Händel (1685 -1759) a Antonio Vivaldi (1678 -1741) a sochař Matyáš Braun (1684 -1738). 

S díly těchto umělců se setkáváme poměrně často. Vzpomeňme při tom na sedláka Jiřího.